O knize: 2019 / 23. dubna 1906 byla Rusku nejvyšším rozhodnutím „udělena“ ústava. Začala fungovat Státní duma, kterou reformátor Michail Speransky navrhl zřídit již v roce 1809. Všeobecně se uznává, že v souvislosti s událostmi první ruské revoluce udělala autokracie taktický ústupek společnosti, že Rusko dostalo jen stín ústavy a duma se nikdy nestala skutečným parlamentem. Je to pravda? Považovali všichni kolem cara zastupitelské instituce za čisté podvody? Proč P. A. Stolypin, obdařený obrovskou mocí, pravidelně hovořil s poslanci Dumy a projednával s nimi reformní projekty? Proč v žádné z Dumas nebyla většina, která podporovala vládu? Nová kniha K. Solovjova ukazuje, jak fungoval politický systém Ruské říše mezi oběma revolucemi, jaké byly jednotlivé úspěchy nových politických institucí a také jejich mnohá zranitelnost, která do značné míry určovala krizi impéria a jeho smrt v r. 1917.